15.7. - Historie v kostce
V dnešní historii se podíváme na původ a význam jména Jindřich. Také se podíváme na baziliku Svatého hrobu, kdo to byl Jindřich Eckert a vznik PČR.
Věje-li na den Rozeslání apoštolů jižní vítr, bude velká drahota a tam, odkud věje, velká láce.
Dnes má svátek Jindřich.
Mužské křestní jméno Jindřich má původ v němčině. Pochází ze staroněmeckého jména Heimerich. Významově se překládá ze slov „heim“ („domov“) a „ríhhi“ („vládce“), tedy jako „vládce domova“, „vládce/pán domu“. V ČR toto jméno nosí cca 26 230 lidí.
- V roce 1099 – První křížová výprava: Křesťanští vojáci dobyli po dlouhém obležení baziliku Svatého hrobu v Jeruzalémě.
Chrám Božího hrobu, rovněž bazilika Svatého hrobu, ve východních církvích kostel Vzkříšení je křesťanský kostel uvnitř hradeb starého města Jeruzaléma. Chrám leží na místě, které většina křesťanů uctívá jako Golgotu neboli horu Kalvárii, kde byl podle Nového zákona ukřižován Ježíš Kristus. Tento kostel je důležitým poutním místem již od 4. století. Dnes představuje pro řadu křesťanských církví hlavní cíl poutníků v Jeruzalémě.
Původně se místo Ježíšova ukřižování (jako místo poprav) nacházelo za hradbami města Jeruzaléma. Když byly jeruzalémské hradby krátce poté rozšířeny Herodem Agrippou v letech 41-44, obehnaly i prostor nynějšího chrámu Božího hrobu. Po roce 135 Římané na tomto místě postavili chrámový komplex bohyně Afrodíté.
Podle křesťanské legendy byl Ježíšův hrob a jeho kříž objeveny v roce 325 sv. Helenou (matkou Constantina). Římský císař Constantinus I. dal v letech 326 až 335 postavit kostel Božího hrobu na místě Ježíšova hrobu poblíž Golgoty.
Z původního kostela se zachovala pouze část rotundy, zvané Anastasis ("Zmrtvýchvstání"). V pozdějších dobách byla bazilika poničena, a to při nájezdu Peršanů roku 614. Roku 1009 přikázal kalifa Chakim kostel do základů zbourat. Po roce 1099, kdy Jeruzalém dobyli křižáci, probíhala rekonstrukce baziliky, která skončila roku 1141. V té době baziliku spravovali augustiniáni a k její ochraně sloužil Řád Božího Hrobu. Po roce 1187, kdy byl Jeruzalém dobyt sultánem Saladinem, získalo správu nad bazilikou společně několik křesťanských církví. Složitá situace panovala i za tureckého panství po roce 1517. Docházelo k mnoha sporům uvnitř baziliky.
Nakonec byla tureckým sultánem vyhlášena pravidla, tzv. „Status quo“ (roku 1757 a opět potvrzená roku 1852), podle nichž se řídí vlastnictví a práva jednotlivých církví uvnitř baziliky Svatého hrobu. Na základě toho jsou vlastníky kostela řecký pravoslavný jeruzalémský patriarchát, františkánská kustodie Svaté země (ve jménu katolické církve) a jeruzalémský patriarchát arménské apoštolské církve.
- V roce 1863 otevřel Praze na Újezdu Jindřich Eckert svůj první portrétní ateliér.
Jindřich Eckert byl jeden z nejvýznamnějších českých fotografů 19. století. Z počátku se věnoval hlavně portrétu. Vedle klasické portrétní fotografie vytvářel také složité alegorické kompozice a živé obrazy.
Za nejvýznamnější část jeho tvorby je dnes ovšem považována místopisná fotografie, a to především pro její obrovský dokumentační význam. Už roku 1871 vydal soubor světlotiskových fotografií Prahy. Po roce 1881 začal jako první v Čechách vytvářet fotografie zachycující umělecké a přírodní krásy dalších míst v Čechách. V letech 1882–1884 například vytvořil soubory fotografií ze Šumavy a Krkonoš. Po roce 1890 se také výrazně věnoval fotografování Prahy, a to především dokumentování míst určených k asanaci. Část těchto fotografií vyšla v knihách Praha královská (1898) a Pražské ghetto (1902).
Podílel se také na dokumentaci výrobků renomovaných firem, například Ringhoffera a Křižíka. Zajímavé jsou též jeho experimenty s rentgenogramy po r. 1896.
Po absolvování Stavovského polytechnického institutu pracoval devět let jako celní úředník. Stejně jako jiní fotografové 19. století se fotografii věnoval zpočátku amatérsky, ovšem 15. července 1863 si otevřel v Praze na Újezdě portrétní ateliér pod názvem Heinrich Eckert. Po jeho smrti vedla ateliér tři roky dcera Ludmila (provdaná Pávková) pod názvem Atelier Eckert. Roku 1908 jej převzali nepříliš významní fotografové Antonín Cetl a Antonín Bohouš. Ti mj. těžili z bohatství Eckertových negativů a pořizovali z nich nové fotografie.
- V roce 1991 vznikla z českých složek Sboru národní bezpečnosti Policie České republiky.
Policie České republiky (PČR) je ozbrojený bezpečnostní sbor České republiky, státní policie s působností na celém území republiky. Vznikla dne 15. července 1991 přeměnou české části československé Veřejné bezpečnosti Sboru národní bezpečnosti, a to dnem vyhlášení zákona ČNR č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky. S účinností od 1. ledna 2009 je činnost Policie České republiky upravena novým zákonem (č. 273/2008 Sb., ve znění pozdějších předpisů), který realizuje reformu policie navrženou ministrem vnitra Ivanem Langerem. Jejím záměrem je především policii soustředit na úkoly při zajištění bezpečnosti.
Policisté jsou ve služebním poměru. Ten upravuje zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, který se vztahuje i na další státní bezpečnostní sbory. Celkově měla v roce 2014 PČR 39 500 příslušníků.