Tajný život stromů aneb jejich komunikace i citové vztahy

Jak stromy komunikují? 

Stromy se propojují přes kořeny. Tvoří spletitý jedno druhový systém a vzájemné si vyměňují živiny. Stromy dokáží odlišit kořeny cizích druhů, přesto fungují společně, aby podpořily celý ekosystém. Každý strom má v lese svůj význam, proto žijí v sounáležitosti. Průměrný strom se rozrůstá do šířky tak dlouho, dokud nenarazí na korunu stejně vysokého protějšku.

"Ten, kdo ví, že stromy cítí bolest a mají paměť, je už nemůže jednoduše porážet"

Stromy dokáží komunikovat skrze vůně. Například akácie v savaně bojují před žirafami, které je ožírají jejich listy tím. Brání se před nimi tak, že tvoří jed a upozorňují své příbuzné před nebezpečím tím, že vylučují plyn ethylen. Dokáží se bránit samy nebo tím, že svojí vůní přivolají predátory, kteří si poradí třeba s housenkami. Dalším způsobem jsou jakési elektrické výboje, které se začnou šířit pro napadení.

"Každý strom může být jen tak dobrý jako les, který ho obklopuje."

Nespoléhají se jen na vzduch, ale informace šíří i skrze kořenovou síť. K tomu jim napomáhají houby, které fungují jako optická několika kilometrová síť - stejně jako internet (Wood Wide Web). Takto komunikují i keře, trávy a nejspíše veškeré rostliny. Dokáží komunikovat i zvukovými vlnami - tiché praskání vycházející od kořenů. Vůněmi stromy nešíří jen informace o nebezpečí, ale zvou i opylovače k nektarové hostině.

Sociální život 

Stromy mezi sebou vytváří přátelství. Vyrovnávají si vzájemně svoje silné a slabé stránky. I oslabené stromy jsou pro ekosystém důležité - svoji korunou chrání proti slunci, zachytávají vodu, jsou součástí komunikační sítě. I rozmnožování stromy plánuji. Zatímco jehličnaté stromy pouští do světa svoje semena každý rok, listnaté se domlouvají, kdy budou kvést, protože jejich plody jsou zároveň potravou pro srnky a prasata. Množství zvířat se tak přirozeně reguluje.

Stromy intuitivně vědí, že: 

"Řetěz  je pouze tak silný jako jeho nejslabší článek." 

Stromy rozpoznají nebezpečí incestu. Pokud by se jednalo o vlastní biologický materiál, zastaví se vlákna v růstu a zakrní. 

Při rozkvětu strom vyčerpá veškerou energii, stává se tak potom zranitelným a náchylný k invazi hmyzu. Některá semena začnou klíčit ihned, jiná čekají třeba až pět let. Pokud část semen začne klíčit později, i vzhledem k momentálním podmínkám, zvyšuje se šance, že alespoň několik stromků vyroste. 

Stromy rostou pomalu, ale jejich matky si to nepřejí. Svými korunami kryjí svoje potomstvo a vytváří nad mini střechu, propouští k nim jen 3 % světla. Pomalý růst v mládí je předpokladem pro dosažení vysokého věku. Matky jim přes kořeny posílají cukr a živiny. Když ale nastane jejich čas, nastartuje se proces fotosyntézy naplno a stromky musí vyrůst co nejrychleji. 

Etický kodex

V lese funguje napsaný etický kodex. Každý strom se snaží růst rovně, aby si zajistil větší stabilitu. Obzvlášť velké koruny listnatých stromů potřebují svoji váhu rozkládat do kořenů.

Stromy jsou učenlivé. Monika GaLliano se zabývala tropickými mimózy. Ty pro dotyku zavírají ochmýřené lístky, aby se ochránil. Po čase jim ale došlo, že jim vlhkost neublíží a nechaly lístky otevřené. Celou lekci si pamatovaly a dokázaly zopakovat i po týdnu.

Stromy a houby si vzájemně pomáhají. Houby jsou odkázány rostliny a stromy, protože samy nevytváří fotosyntézu. Naopak stromům přináší kořenové propojení s podhoubím větší množství vody, dusíku a fosforu. Datel nebo strakapoud se živí larvami a hmyzem, který se dostává pod kůru stromů. Napadený strom většinou nepřežije, ale alespoň to může pomoct rozšíření nákazy na další sousedy.

Kůra strom chrání stejně jako kůže člověka. S tím, jak se strom roste, loupou se s něj šupiny, aby se i kůra mohla zvětšit. I stromy mají vrásky, jejich velikost záleží na tom, jak rychle se zbavují šupin. Více světla, slunce a ultrafialových paprsků má stejně jako u člověka pravděpodobně vliv na stárnutí kůry. Starší stromy začne obrůstat mech obsahující sinice. Ty pomáhají stromu získávat dusík. Se stářím už přestává růst koruna. Když je houbami napadena kůra, proniká hluboko do kmene a začne ho rozkládat. Dub má výhodu v tom, že je prosáklý látkami, které brzdí hnilobné procesy a strom se tak dožívá vyššího věku. Když skončí život starého stromu, dostávají teprve prostor malé stromky.

V jediné hrsti lesní půdy je víc živých bytostí než lidí na naší planetě. Všechny tyto organismy působí a proměňují půdu.

Buk prorůstá stromy a ničí konkurenci. Těžce propouští světlo. Na dominanci buků se adaptoval tis, který tvoří dolní lesní patra. Habr se pokouší o podobnou strategii jako tis.

Čištění vzduchu

Stromy během svého života nashromáždí v kmeni větších a kořenech až 20 tun oxidu uhličitého. Po jejich smrti se část uvolní do atmosféry a zbytek zůstává v ekosystému. Díky živočichům a dešti se dostává i do půdy. V daleké budoucnosti z tohoto humusu může vzniknout hnědé či černé uhlí stejně jako vznikla ložiska uhlí v minulosti - stromy v močálech, rašeliniště. S každým polínkem, které v kamnech spálíme, unikne stejné množství oxidu uhličitého. 

Spalováním fosilních paliv přispíváme ke změně klimatu. Čím starší stromy jsou, tím rychleji rostou a pomáhají v boji s klimatickou krizí. Je třeba je lesy neomlazovat, ale naopak nechat stromy zestárnout.

Dřevěná klimatizace 

V jednom extrémně horkém dni, pro kterém bylo naměřeno 37 stupňů, byla půda starého listnatého lesa o 10 stupňů chladnější než půda kousek vzdáleného prosvětleného jehličnatého lesa. Les se v létě stejně jako člověk potí, čímž dochází k ochlazování. V zimě naopak stromy udržují teplejší mikroklima.

Buk dokáže vsáknout během silného deště až 1000 litrů vody, kterou později využívá. Naopak smrky a jedle si vláhu neumí uchovat a tak v období sucha trpí. Jehličnaté stromy jsou zvyklé na klima s častým deštěm, proto u nich nedošlo k adaptaci.

Vodní čerpadlo 

Stromy na pobřeží dodávají vlhkost stromům ve vnitrozemí. Když se kácejí stromy na pobřeží, tento proces se narušuje. Důsledky jsou vidět třeba na vysychajícím Amazonském pralese.

Ekosystém se často posuje jako vyvážený. Ale není tomu to přesně řečené. V lese funguje zákon silnějšího, každý si bere co potřebuje. Přesto funguje vrozené chování, na jejímž základě každý jedinec také dává, ne jen bere, aby prostředí zůstalo udržitelné. Třeba sojka při pojídání žaludů, jich více zahrabe a pomáhá tak růstu stromů.

Nepřátelé stromů

Mšice dokážou stromům odčerpat mnoho cukru, který jim pak chybí při růstu. Ale pro některé živočichy, třeba slunéčka sedmitečná, jsou vítanou pochoutkou. Včely medonosné jsou také příznivci mšic, konkrétně jejich fekálií. Ty nasávají, v úlu je vyzvrátí a dělají z nich oblíbený lesní med, který nemá s květy nic společného.

Velkým nepřítelem stromů jsou kůrovci, kteří se živí kambiem Přestože se stromy brání pomocí uvolňování terpenů, fenolů a pryskyřicí, kůrovci našli způsoby, jak s těmito chemickými zbraněmi bojovat. Pod kůru stromů přenáší houby a ty je napadají zevnitř. Houby pomáhají také datlům při budování jejich obydlí. Pětina živočichů a rostlin je závislá mrtvém dřevě. 

Zimní spánek 

Stromy si v létě a na podzim tvoří zásoby pomocí fotosyntézy. Od června se snižuje vlhkost a aktivita stromů, aby v zimě promrzlé větve nepopraskaly. Jehličnaté stromy se před zimním vypalování vody chrání vrstvou vosku. Listnaté stromy tuto možnost nemají. Opadáním listí se zbavují nepotřebných látek. Spánkový deficit je stejně jako pro lidi nebezpečný. Vrstva listí funguje jako izolace, posune teplotu u země o pár stupňů výše a pomůže tak malým stromům k jarnímu startu.

Stromy vnímají čas a mají paměť k tomu, aby včas shodily nebo vypučily listy.

Žlutá, červená, oranžová barva listí se objevuje stahováním chlorofylu. Zatímco buk se zbarvuje do celé palety, dub je opatrný a stahuje veškerý chlorofyl najednou a opadávají pak z něj jen hnědé listy. I jehličnaté stromy na jaře vyměňují jehličky.

Nemocný strom 

Zdraví stromů záleží na celém ekosystému lesa. Prospívá, pokud má konstantní vlhkost, teplotu a světlo. Stromy mají své obranné mechanismy - vylučují látku, která funguje podobné jako antibiotika. Když se stromy nezačnou proti útočníkům bránit včas, objeví se symptomy. Nejdříve na horních výhoncích u listnatých stromů a řídnutím jehličí. Jsou zranitelné i vůči odřeninám způsobených pádem jejich lesních kolegů, protože se může narušit kůra. Břečťan může stromům omezovat přísun světla a větve odumírají nebo škrtí kmínek a brzdí jejich růst. Jmelí zapouští kořeny do větví a bere mu vodu a minerály, je označováno za poloparazita. Mechy se svými výhonky přichycují ke kmeni, ale jsou velmi skromní. Rostou tam, kde po stromech stéká voda, aby se i k nim dostalo potřebné množství. Stromům neškodí. Ještě skromnější jsou lišejníky, které rostou spíše ve vyšších částech stromu. 

Stromy ve městě jsou ovlivněny betonem, který hromadí horko. Houby a miniaturní živočichové se v městském klimatu vyskytují omezeně. A navíc jsou stromy poškozovány solí a psím značkováním.

Migrace stromů

Cestování není jen záležitost lidí, i stromy se přemísťují. Malá semínka se pohybují vzduchem nebo je přenáší hlodavci, ptáci nebo třeba srnky. Většina stromů jsou odolné na změny klimatu. Potíž je v tom, že se mění jejich mikroklima v podobě parazitů. Existují výzkumy, které dokazují, že při větších teplotách se spouští určité geny, které pomáhají při přizpůsobení se. Při nedostatku vody si vytváří větší voskovou vrstvu na listech, aby neunikala vlhkost přes listy. Les zvládne mnoho změn, tedy za předpokladu, že člověk nebude zasahovat do sociálních vazeb mezi stromy a jejich mikroklimatu.

Les je pro nás místem klidu, kde můžeme čerpat energii. Podle výzkumů ale listnaté stromy mají na naše zdraví mnohem příznivější vliv. Dokonce se při procházce dobovým lesem náš krevní tlak snižuje, naopak v jehličnatém lese se zvyšuje. Je to způsobeno tím, že borovice a smrky jsou vysazovány i v nížinách, kde nemají dobré podmínky pro růst. Jejich mikroklima následně ovlivňuje i sociální interakci mezi stromy — žíznivý nebo napadený strom volající o pomoc nemůže vyvolat příjemnou lesní atmosféru.

Proč je les zelený?

Sluneční světlo je bílé, ale každý materiál světlo rozdílně pohlcuje. Vlnové délky, které jsou odraženy, vnímáme jako určitou barvu. Rostliny a stromy nedokáží vstřebat zelené spektrum - zelená adsorbční mezera, proto tyto zbytky po fotosyntéze můžeme vidět.

Příroda se nám vlastně líbí, protože prezentuje odpad. Les ale nepotřebuje lidský zásah.

"Víc odvahy k divočině." 

To je heslo, kterým bychom se měli řídit. Protože les se o sebe dokáže postarat sám. Tím, že ho prosvětlujeme a sázíme jehličnany do jejich nepřirozeného prostředí, bereme lesu jejich přirozenou schopnost sebepéče. Bez zásahu člověka pak stromy rostou v pomalu, rovně a jsou méně náchylné k živelným podmínkám. 

Bohužel se často lidé chovají k přírodě sobecky a berou si, co jim nepatří. Přitom zvířata i rostliny jsou živá stvoření, která mají právo na důstojný život.  Existuje spousta  výzkumů, které potvrzují, že zvířata prožívají emoce. Octomilkám se dokonce zdají sny - a to je to "jen" malý hmyz.

Lidé jsou neoddělitelnou součástí přírody. Celý ekosystém je propojený, i ten nejmenší živočich plní v přírodě svoji funkci.  

Zkus se během procházky v lese více napojit na přírodu. Poslouchej, zapoj fantazii a objevuj tajemství stromů. 

 

Tyto informace vychází z knihy ”Tajný život stromů. Co cítí, jak komunikují”. Napsal ji Peter Wohlleben. Pokud se Ti líbí, můžeš si jí koupit v audio verzi.

 

Agradece al autor con un crédito

Crea tu futuro