Jak mít šťastnou rodinu?
Nejsilnější citová pouta jsou mezi rodinnými příslušníky. Díky nim pociťujeme sílu lásky k bližním, ale i také velkou bolest a zklamání. Proč nás naši nejbližší mohou tolik ranit? Jak si můžeme z těchto situací co nejvíce odnést? Jak si i přes křivdu a bolest uchovat k našim pokrevně blízkým lásku a pochopení?
V naší společnosti je rodinný model velmi silně zakódován. Funkční rodina bývá znakem společenské a lidské úspěšnosti. Zároveň však skýtá prožívání si i těch nejtěžších životních traumat a okamžiků.
Pojďme se na silné vazby v rodinách podívat trochu podrobněji a třeba v nich nalezneme důležitá poselství pro každého z nás.
Rodinná pouta, závislosti a obavy
Od narození vzniká nejsilnější citová vazba – pouto mateřské. Toto silné citové pouto nás ovlivňuje celý život.
Muži si dle něj vybírali své partnerky, které často byly obrazem jejich matek. Místo aby si k sobě hledali partnerky, o které by se mohli postarat, více u nich hledali mateřskou péči, po které se jim stýskalo.
Ženy často opakovaly výchovné vzorce svých matek i když s nimi i nesouhlasily. A nejsilnější projev mateřství se projevoval strachem o děti, který často paralyzoval nejen je, ale i svobodný rozvoj dítěte.
Vznikla tím velmi závislá komunita lidí, která byla ovlivňována strachem o děti a partnery a ovládána závislostmi a vlastnickými pouty. Každý jedinec v této komunitě byl tak velmi snadno vydíratelný ze stran některých ovládacích nástrojů společnosti. Bál se o zdraví svých blízkých, o jejich štěstí, o jejich psychickou pohodu atd. Tím byl pod neustálým napětím strachu a tak nepříjemné situace pro své nejbližší, nechtěně pomáhal spoluvytvářet.
Proto nám rodiny mohly zprostředkovat i ta nejtěžší životní poznání. Díky citovým závislostem v rodinách, jsme mohli postupně pochopit jejich omezující vliv. Díky obavám o členy rodiny, jsme mohli postupně poznat destrukční charakter strachu.
Tento rodinný model můžeme vnímat jako školu, ve které se učíme poznávat omezující vlivy mající dopad na náš uvolněný a spokojený život. Díky němu se postupně stáváme svobodnějšími a šťastnějšími jedinci a měníme tak tento již poněkud zaostalý model rodin.
Historie vývoje
Za posledních 100 let se poměry v rodinách výrazně změnily.
Před 100 lety byl muž neochvějnou hlavou rodiny. Vzájemně se vykalo a vztahy mezi jejími členy byly silně spoutané. Vývoj minulého století postupně tato silná pouta v rodinách uvolňoval. Zkušenost z totalitního režimu v našich zemích v lidech vyvolala potřebu vzdoru a to se odrazilo i na potomstvu.
Vzdorovitost a osobitost dětí a mládeže je v dnešní době zřejmě nejsilnější v našich dějinách. Nepodléhají už tolik poutům a rodinným citovým vazbám. A pokud si mohu dovolit zmínku o dalším vývoji, tak si stačí položit otázku : Co se narodí za potomstvo dnešním nespoutaným dětem?
Osobně nevnímám rodinu jako něco, co by mělo ze světa lidí zmizet. Vnímám ale změnu ve fungování uvnitř těchto rodin. Není jednoduché se z jednoho modelového návyku okamžitě změnit. Proto pociťujeme trochu rozpačitost nad tímto vývojem a nad vzdorovitostí dětí. Postupně ale cítím, že se ustaluje nový návyk.
Nový rodinný model
Postupně vzniká nový a vědomý rodinný vzorec, při kterém se každý jedinec učí být sám sebou ve stejné intenzitě respektu k druhému.
Začíná se více dbát na osobitý rozvoj dětí. Rodiny i alternativně vznikající školy se začínají více zabývat talentem dítěte, který vzájemně rozvíjejí. Pokud se takto podporované dítě stane dospělým, začne se věnovat tomu co ho baví a naplňuje. To ho činí šťastným. Zároveň má v sobě zkušenost z dětství, při které jej rodiče podporovali a důvěřovali mu. Automaticky se tato zkušenost pak odrazí i ve výchově jeho dalších potomků a ve změněném fungování jeho nové rodiny.
Nespoléhejme se na to, až nám společnost bude více nakloněna v tomto novém vnímání rodin. Začněme tuto změnu rozvíjet už teď, ve svých současných rodinách. Každému z nás jde přece o to, aby naši pokrevně spříznění se měli co nejlépe. Proto jim buďme příkladem a zbytečně se o ně nestrachujme. Ukažme jim, že se dají i velmi nepříjemné situace zvládnout. Staňme se jim vzorem a zároveň respektujme jejich svobodnou vůli. Tím jim prokazujeme naši úctu. Věřme v jedinečnost každého až do konce jeho dnů.
Podněty k zamyšlení
- Zamyslete se nad tím, jaké vzorce chování jste převzali od svých rodičů.
- Máte-li děti, skutečně rozvíjíte jejich potenciál nebo se je snažíte dotlačit do vašich představ o spokojeném životě?
- Dáváte prostor partnerovi či partnerce k sebevyjádření nebo se domníváte, že víte lépe, co je pro něj či pro ni vhodnější?
- Členům své rodiny spíše důvěřujete nebo o nich spíše pochybujete?
- Jste vy sami ve své rodině spokojeni nebo spíše cítíte tlak a napětí?
- Pracujete každý den na důvěře v sebe i na důvěře ve své blízké?
- Prokazujete si každý den společnou podporu a úctu?