Slova 2: „Povedlo se ti to, ale minule to bylo lepší“
Na cestě životem si vytváříme celou řadu návyků. Patří mezi ně naše slovní zásobu, slovní spojení a obraty, které používáme. Čím to je, že někteří lidé na nás působí mnohem přesvědčivěji a charismatičtěji než druzí? Jaká slova ve slovníku úspěšných takřka nenaleznete?
V prvním díle tohoto miniseriálu jsme se seznámili s negativními dopady používání určitých výplňkových slov.
Dnes se podíváme na to, jak nebezpečné je v komunikaci chybné používání spojky „ale“. Jak nám nesprávné používání spojky „ale“ může komunikaci s druhými značně ztížit?
Slovo „ale“
Slovo „ale“ je jakýsi zvláštní fenomén naší mluvy. Obvykle tuto spojku používáme ve chvíli, kdy máme sdělit druhé straně něco nepříjemného. Něco, o čem se sami domníváme, že se jí nebude líbit. Ať už je to názor, rozhodnutí či požadavek.
V podvědomí si neseme určité společenské přesvědčení, že spojka „ale“ dopad našich slov zmírní. Opak je pravdou. Spojka „ale“ vyruší první část věty a zdůrazní tu část, která po „ale“ následuje.
Někteří lidé dokonce na slůvko „ale“ kladou ve větě důraz. Tím vyvolávají ve druhém obavy z toho, co přijde, ještě dříve, než to stihnou vyslovit.
Řeknete-li ku příkladu větu: „Tvoje prezentace je výborná, ale…“ Na „ale“ dáte intonační důraz a po něm významnou odmlku, vyvoláte v hlavě druhého doslova paniku. Mysl druhého se uzavře ještě dříve, než mu stihnete druhou polovinu věty říci. Ztrácíte pozornost druhého. Komunikace se pak stává mnohem obtížnější a velice často dochází ke slovnímu přetahování a nepříjemným situacím.
Chcete-li být v komunikaci s druhými úspěšnější, pak se tomuto způsobu sdělování svých požadavků vyvarujte.
Podívejte se na následující věty.
- „Ten oběd se ti povedl, ale minule to bylo lepší.“ – Do podvědomí se dostane informace „Dnes se ti to moc nepovedlo.“
- „Ten zákusek byl dobrý, ale už ho kupovat nemusíš.“ – Snaha o taktní sdělení, že nám zákusek nechutnal. Do podvědomí protějšku se tato informace dostane bez jakéhokoliv taktu.
- „Ta nabídka je dobrá, ale je potřeba ji ještě upravit.“ – Mysl dotyčného „slyší“: „Všechno je špatně, udělej to znovu.“ Emoční dopad je negativní a demotivační.
Ano, ale…
Další používanou slovní kombinací je „ano, ale…“. „Ano, ale…“ znamená ve výsledku „Ne“.
Často je tato kombinace doplňována ještě slovy „Chápu, rozumím…“
Věta: „Ano, já vás chápu, ale musím trvat na svém rozhodnutí.“ říká, „Váš názor mě nezajímá.“ A přesně tak si ho naše mysl přeloží.
Jak tedy tato spojení vhodně nahradit, abychom partnerským způsobem dosáhli požadovaného?
Kde je to možné, nahraďte spojku „ale“ spojkou „a“. Nevyruší se tím význam první věty, váš protějšek bude souvětí vnímat jako celek a jeho reakce bude mnohem mírnější a vstřícnější.
„Tvoje prezentace je výborná a chci tě požádat ještě o pár drobných úprav.“
- Tuto větu už naše mysl nevnímá „Všechno je špatně.“ Naopak si ji přeloží jako „Odvedl jsi skvělou práci a po pár drobných úpravách bude tvoje prezentace ještě lepší.“
- Dotyčný má mnohem větší motivaci a chuť úpravy provést, protože do toho jde s vědomím, že si vede dobře.
Nechoďte kolem horké kaše. Chcete-li pochválit, chvalte. Chcete-li požádat o změnu, opravu či cokoliv dalšího, žádejte. Spojku „ale“ ve spojení pochvaly a kladení požadavku pokud možno vynechte.
Čím otevřeněji a upřímněji svůj požadavek druhé straně přednesete, tím lépe bude přijat.
Při vznášení požadavků, návrhů či přání, je stejně důležité i správné použití zájmen „já, ty/vy, my“. Ale o tom až v další části miniseriálu.
Pokud chcete něco ohodnotit, pak ohodnoťte aktuální stav bez srovnávání s čímkoliv jiným. Ke srovnání přistupujte pouze v případě, že je to pro danou situaci nevyhnutelné.
Namísto věty „Ten oběd se ti povedl, ale minule to bylo lepší.“ stačí tedy pouze říci „Ten oběd se ti povedl.“
Pamatujte, že slovo „ale“ vyzývá naše podvědomí k odporu. Většinou vede ke slovní přetahované kdo z koho.
Slovo „ale“ není třeba z našeho slovníku vymazat. V mnoha směrech do něj patří. Vyhněte se této spojce při argumentaci a přesvědčování druhých. Tam nepatří a prosazení vašeho cíle vám jen zkomplikuje.
K zamyšlení
- Začněte si více všímat sebe i druhým v situacích, kdy jste nuceni argumentovat.
- Jak často sebe sami slyšíte, jak říkáte: „Ano, ale…“ „Já tě chápu, ale….“ „Souhlasím s tebou, ale…“?
- Jak často tato či obdobná spojení slýcháváte u druhých?
- Jak na vás v reálné komunikaci tato spojení působí? Jaké ve vás vyvolávají emoce?
- A co dělají s druhými? Získáte si je tím na svoji stranu, nebo v nich vyvoláte ještě větší odpor a potřebu obhájit si svůj názor? Vyzkoušejte a přesvědčte se sami.