SYNDROM VAŘENÉ ŽÁBY, aneb zvykneš si...
Myslím, že tato teorie se dá najít nejenom v mezilidských vztazích. Zdroj FB.
Když vezmete žábu a hodíte ji do vařící vody, vyskočí z ní ven.
Ale když ji hodíte do studené vody a budete teplotu pomalu zvyšovat, žába nevyskočí, jako by si říkala „je sice teplo, ale ještě to jde, ještě není nejhůř…“ — a nakonec, jak tak čeká, až bude nejhůř, se uvaří.
Největší nebezpečí žabího syndromu aplikovaného na mezilidské vztahy spočívá v tom, že jen málokdo si dokáže uvědomit, že se právě nebo už delší dobu nachází v roli vařené žáby, tj. že ho někdo jiný nebo okolnosti pomalu vaří (tj. vmanipulovávají do určité role, situace nebo činu apod.), a tudíž je třeba jednat a „vyskočit“ z kotle, než bude nejhůř nebo pozdě.
Příběh o vařené žábě je často používán jako metafora pro neschopnost nebo neochotu lidí reagovat nebo si uvědomovat hrozby, které vznikají postupně spíše než náhle.